Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

                                                CEDRIK Z DOBŘICHOVA

Zážitky s Cedrikem

Výlet na Louštín a dál

Jé, to vám byl krásný výlet :-) Asi před 14 dny jsem s Cedrikem ukula plán...Celý den jsem měla volno a bylo krásně a já se dívala na internet a viděla nějaké hezké video o přírodě...a......... už jsem brouzdala vody IDOSu, kdy nám jede vlak na Křivoklátsko:-)

Batoh rychle zabalit, najít košík, psa navlíknout do postroje a hurá na vlak :-) Vlak přijel, my se nalodili (navlakovali), sedli klasicky vedle záchodků a jelo se :-) Celý den bylo nádherně, svítilo sluníčko, les voněl a dokonce jsme viděli daňka, tedy daňčici!!! Nikdy jsem daňka neviděla, teď si to pelášila po cestě, kudy jsme přišli a já měla radost, že jsem zase o něco chytřejší - už vim, jak vypadá daňčice zezadu :-D

Prošli jsme vše podle plánu, udělali spoustu fotek, ale žádná nevystihla tu krásu lesa...

 

A najednou jsme byli na mojí neoblíbené asfaltce směr Lány...prošli jsme poslední úsek a už jsme byli na zastávce a čekali na bus domů...25km v nohách a hlava čistá a úsměv na tváři...Kdo nikdy  nebyl celý den v lese, ani netuší, o co přichází:-)

 


Proč nemůžeme mít víc psů...

Protože máme tatínka...Náš tatínek nemá rád zvířata, psy, kočky, děti, lidi...vlastně se divim, jak jsem někomu takovýmu mohla narodit já - holka, co se od nejmenšího věku zajímala o zvěř a přes andulky a morčata se dostala až je svému vysněnému psovi:-)

Cedrik je můj druhý pejsek a věřte mi, že mi nikdo něvěří, že i přesto, že je pes v naší domácnosti už skoro deset let, otec si ještě nezvykl a přítomnost zvířecí v něm stále budí nelibost, přesto, že je s Cedrikem snadné pořízení a je tak hrozně super aktivní parťák a zároveň nenáročná gaučová brambora - tedy pelíškovácool (spokojený, unavený pes doma nic neničí a neotravuje, Cedrik nic neničí už od nějakého toho jednoho roku:-) No prostě, Cedrik je vzorný spolubydlící!  A přesto nemůžeme rozšířit směčku, tady je jeden praktický příklad, jak težké by to u nás další pes měl:

Dnes ráno byl Cedrik venku jako myška, prostě si lehnul pod tůje, na hlínu, kde je mu nejlépe a ležel a spinkal.

Táta přišel domů a že prý je ten pes celý od bahna a jak je to možný a ták...

Já na to, že to přece navadí, když je venku...Otec, že to vadí, co když půjde dovnitř ?! Já si pomyslela, že to by pes neudělal, protože venku je mu líp, tak, co ho drhnout, když je až do tmy na zahrádce?!

Cedrik si navíc svoje spinkací místečko hezky vytunil, hezky si načechral hlínu a rozryl to tam tak, pro něj, mile, jak to dělá pes, co se chce v létě ochladit, prostě pro něj přirozené chování a pro mě nic, z čeho bych se musela zhroutit, jelikož šlo jen o povrchovou úpravu 50cm2 ... Tak to vidím já (a Cedrik):

No a náš tatínek to samozřejmě vidí jako Grand Caňon....I začně scéna, že máme zničenou zahradu, že nemůžeme mít nic hezkýho, protože máme psa...

A tak si scénuje dále a je to celé tragikomické :-D

Pro ilustraci sem dávám fotky z naší zahrádky, abyste viděli, že u nás skutečně nemůžeme mít nic hezkého, upraveného, pěkného, že zahrádka je skutečně odsouzena k záhubě.

Tipněte si, je to vina psa, či není ?! Takhle totiž vypadají " proti-psí opatření", které náš tatínek neváhá instalovat, aby Cedrikovi znemožnil NIČIT jeho majetek:

 

A tady máme pro zněmu cihlový menhir - ochrana kabelů, co kdyby to ten pes chtěl zničit, že ?! Můžete hádat, která tajemná civilizace ho u nás vztyčila...

No a tady je ta největší okrasa naší zahrádky, skutečně nemůžeme mít nic hezkýho:

No posuďte sami, copak mohu do takovéhle rodiny, do takového světa privézt dalšího nevinného psa?!?!?!

 

 

 

:-DDD

 


Tenhle článek vzniknul pro jiné stránky :-) Ale když už jsem se s ním psala, vložím ho i na Cedrikův websmiley

 Rok zdravého krmení –zase o granulích!

 Tohle jaro jsme já a můj pes oslavili rok krmení zdravými granulemi. Nemyslím tím, že bychom před rokem přešli ze supermarketové značky na značku superpremiovou, i když to tak asi zní. Ve skutečnosti jsme přešli z granulí superpremiových, na granule zaručeně superpremiové, holistické a snad i vysokoproteinové…A světe div se, dříve nežravý a věčně hubený pes je hned krásnější, zdravější a dlabe jako o život! A mně nezbývá než litovat, že jsem nebyla Bohem Psího Krmení osvícena už dávno…

 Naše granulová odysea začala v roce 2006, když jsem si přivezla domů zlatého boxerka, který se tvářil na všechny druhy jakéhokoliv žrádla značně odmítavě…Po nějaké době snad i pojal podezření, že ho chtějí výrobci krmiv, řezníci, prodavači i jeho nová rodina otrávit a rozhodl se žít jen z Prány, Čchi a Vesmíru…Pro majitele, ano pro autora těchto řádek, nastaly krušné časy, jelikož štěňátko mělo podle všech chytrých psích knížek papat, aby bylo silné, zdravé a aby správně rostlo…Štěňátko nicméně nepapalo skutečně nic a ani od paní veterinářky jsme se nevrátili o nic moudřejší. Všichni zkušenější tvrdili, ať koupím kvasnice, nebo ať pejskovi nedám tři dny nic a že TO ho naučí…Nikdo nechápal, že ani to by se zatvrzelým boxerkem nehnulo a naopak by ho takový přístup obveselil, snad že ho nikdo nebude obtěžovat s miskou u čumáku …

 Minul rok a pes stále žral jen tak, aby přežil a víc, než 1/3 krmné dávky nepotřeboval ke štěstí. V té době jsem krmila RC s tím, že domů přinesené  vzorky od konkurenčních značek neměly o nic větší úspěch. Po dalších postních měsících jsme učinili objev a sice granule americké a na ty se už pejsek tvářil lépe. Následovaly skoro dva roky na Nutrience, a pak se to stalo! S touto značkou pes poprvé v životě okusil ten pocit - jaké to je sežrat v jeden celý den jednu krmnou dávku…Mohli jsme slavit!

 Slavili jsme podruhé, když jsme zjistili, že pes bude žrát i Happy Dog a protože byl po něm happy, krmili jsme tím asi dva roky…Mému psovi se ale jednou ze dne na den zhoršila srst a začal kulhat. Kulhání ho trápilo neustále a ani kloubní preparáty (které dostával preventivně odjakživa) nepomáhaly, rentgen nic neodhalil. Změna kvality kůže a srsti psa mě nutila okamžitě objednat jiné žrádlo. Ale jaké, to byl ten problém. V tu dobu už mi bylo jasné, že všechno je superpremium, jak jinak, ale skutečná kvalita je často nedostatkové zboží.

 Kdo se kdy pokoušel zorientovat se na trhu s psími krmivy mi jistě dá za pravdu, že to není nic lehkého. Po nekonečném vysedávání u internetu jsem se doklikala až na stránky nezávislých srovnávacích testů a vyčetla následující : Kvalitní značky jsou v menšině, ty co jsou kvalitní se sem nedováží v takové míře, jako krmiva hvězdné nekvality…Vyšší obsah kvalitní bílkoviny psa nezabije…Střídat každý měsíc psí granule není na škodu a tyto tzv. cyklické diety naopak umožní vašemu zvířeti vzít si z každého druhu masa a hlavních složek potravy něco jiného, a tak se vyhnete vzniku potravinové alergie nebo citlivosti psa…Mezi kvalitní a testem doporučované značky patří např. Acana, Arden Grange, Artemis, Canidae, Canin Caviar, Barking Heads, First Mate…Acana je kvalitní (a koupíte jí všude – to už tam nepsali, ale taková je má zkušenost:-)…A tak se jelo pro Acanu! Začneme tedy cyklicky „cyklit“ a s Acanou Grassland!

 Jak jsem zavelela, tak se i stalo. Acana byla doma, i když jen v malém zkušebním pytlíku, protože jsem věděla, že nevlastním žádného psího jedlíka. Vše ale dopadlo dobře a toto krmivo mě neuvěřitelně mile překvapilo. Pes byl ještě více překvapen, asi mu v pěti letech konečně došlo, že jídlo může být zábavou a snad i pocítil nutkání vyžebrat další porci. Nutno dodat, že „grasslandka“ se v rekordním čase poprala se suchou kůží a srstí mimo výstavní kondici. Acanu Grassland ten rok následovala i Acana Large Breed, Lamb and Rice, Wild Prerie, všechny klidně objednám znovu, nehledě na to, že jejich letošní obnovené receptury už jsou k dostání i u nás a výrobce slibuje ještě lepší, už tak kvalitní, psí výživu.

 Ale že jsme se dali na to cyklení a že jsem si o kvalitě tohoto produktu přečetla na stránkách Dog Food Analysis, objednala jsem Taste of The Wild. Tímto počinem jsem psovi připravila doslova gurmánské hody, protože TOTW nabízí zvěřinu, bizona i kachnu a pes, co celý život žral granule kuřecí, byl najednou ve svém živlu! Máme vyzkoušené dvě receptury – bizona a kachnu a nadšení nás obou nebere mezí!

 A protože jsem zvědavá a psovi ráda dopřávám, semtam objednám něco dalšího z holistických značek. A protože jsme měli štěstí, dostali jsme se ke značce britské, ke značce pro všechny štěkající hlavy – k Barking Heads. Momentálně tu máme asi 20kg jejich jehněčí receptury pro velké tlapky a jsme s ní velice spokojení.

 Když bych to měla shrnout, za ten rok jsme vyzkoušeli více značek, ale právě tyto tři se velice osvědčily a už po krátkém podávání ukázaly, co v nich skutečně je.

 Od té doby, co krmíme cyklicky a co vybírám jen kvalitní krmiva z kvalitních surovin a s větším podílem masa, můj psí miláček získal zdravý apetit – prostě sežere, co mu nasypu a nemá problém si nechat přidat. Navíc přibral svaly, má krásně lesklou srst, padají z něho ty nejmenší hovínka na světě a co víc!!! Ve svých šesti letech přestal kulhat!!! A to za to skutečně stálo, protože boxer je pes akční a bez pohybu by nemohl být spokojený. Právě to, že kvalitní krmivo eliminovalo jeho pohybové problémy je to nejúžasnější. Říkám si, jaké by to asi bylo, kdybych takovými značkami krmila od jakživa, kdybych se nenechala nachytat reklamou velkých značek a už tehdy sáhla po tom, čím krmím dnes…Co naplat, čas vrátit nemohu, i tak ještě mohu zdraví svého pejska ovlivnit v jeho prospěch! Ať žijí dobré granule!


Cedrikovi je 6 let!

Tak to uteklo jako voda! Cedrik už je velký pes:-) Nevim, kolik je to přesně na lidský věk, raději to nebudu počítat, každopádně věřím, že 6 let ani pro boxera nemusí být tolik a že bude ještě šest dalších let veselý a hravý a ačkní:-)

Je ale pravda, že v něčem se ten věk možná projevuje.

Cedrik je línější, nedejbože jít ven, když venku prší?! Cedrik víc žere - to jsme se dopracovali, od štěněte, co nechtělo jíst nikdy nic ke psu, co si nechá přidávat...

Cedrik je moudřejší, už nechce žrát jiné pejsky jen proto, že si dovolili narodit se jinak, než jako feny :-)))

Cedrik je moudřejší Level 2 - už nepotřebuje honit kočky, ne pokud před ním zrovna neutíkají triskem...pokud se chovají slušně, je jim odpuštěno a jsou jen bedlivě pozorovány...

Cedrik se ale i teď, když víc dlabe granule, dělí o jídlo s kosy...Naši kosi, to je kapitola sama pro sebe:

NAŠI KOSÁCI Z NAŠÍ ZAHRÁDKY:

Naši kosi jsou velice vynalézaví a všímaví...Již dávno si všimli, že nejvíc jídla je ve psí misce, a tak odchovávají svoje snůžky na granulích. Velice nenápadně, jako školení agenti doskáčou až k míse, rozhlédnou se a pak skočí a ukradnou jednu bobuli a tak by to ško do alelúja.

Nejsem ale blbí, abychom úmyslně krmili kosi jehněčími, bizoními granulemi, a tak někdy dáme granule do domu...Kosi si s tím hlavu nelámou a drze hopkají na verandu, do chodby a dál...prostě ke zdroji. Nechtějí se těch superpremiových kuliček vzdát:) Chtějí pro svá holátka jen to nejlepší:-))) A teď k nám začaly lítat i sýkorky, to jsem zvědavá, jestli se jim ta granule taky vejde do zobáku...


Noha, kyčle, páteř....Boxer a zdraví:

  Tak vám nevím, ale celé ty roky jsem naivně doufala, že když budu udržovat svého psa v kondici, když bude nasvalený a "zocelený", bude zdravý jako řípa a "civilizační" choroby se mu vyhnou. Ano, obezita, se mu vyhnula:-) Ale v posledních měsících se obávám toho, že si k Cedrikovi našla cestu spondyloza, což není u boxerů vůbec nic nového, samozřejmě....S prvními pochybnostmi o ocelovém zdraví svého psa jsem se začala zajímat i o dědičné choroby a jejich projevy, předpoklady ke vzniku...
 
  Před rokem (v té době bylo Cedrikovi 4,5 let), začal Cedrik kulhat na přední, na rtg se nic neobjevilo, ovšem díky kvalitní kloubní výživě se problém vytratil a Cedrik dále pokračoval ve svých skocích za míčky, šíleném blbnutí s peškem, cvičení, prostě v tom, co má rád.
Postupem času se ale příznaky, které se prvně objevily v srpnu 2010 vracely. Vracely se po poslušnosti např...cvičíme na míček a Cedrik bujaře skotačí s ukořistěnou odměnou...jen, aby to druhý den odpajdal.
 
  Tak, to byla noha:-) Teď ty kyčle - ty jsou dvojky - DKK2/2, chcete-li HD C...Díky tahání jsou v naprosé pohodě  a svaly je hezky drží! Opět jsem zjišťovala o DKK víc, například jsem se dočetla, že dispozice ke vzniku dkk jsou znásobeny např. tím, co štěně žere ještě u chovatelů!!! A že i jedinci mající dvojkové kyčle předávají stejnou dispozici pro vznik DKK, jako psi čtyřkoví, trojkoví !!! Docela zajímavé to bylo a o to smutnější náhled na stránky BK, kde se inzerují štěňata ze spojení rodičů bez rtg kyčlí (o vyšetření loktů, srdce, kontrolním rtg spondylozy ani nemluvě).
 
  Když už bylo zmíněno srdce, dočetla jsem se, že skrytými nositeli srdečních chorob jsou i psi s obyčejnou arytmií a tu má skoro každý boxer...Tak například Cedrik jí má, ale Cedrik nebude použit v chovu, narozdíl od mnohých jiných skrytých přenašečů, kteří jsou přeci tak milý a rozkošní a šikovní, že by to byla škoda, aby neměli štěňátka - lazary.
 
  Spondyloza...Tu asi nijak ovlivnit nemůžu a to mi rve srdce. Pes, který miloval obrany nesmí kousat - kvůli nebezpečí utržení srůstu, pes, který miloval poslušnostï nesmí cvičít - kvůli kulhání.... to je jedinec pracovního - služebního plemene v 5 letech...Poslední dobou mám podezření, že se spondy zhoršila a Cedrik je smutnější - že ho čas od času bolí záda.
  Spondyloza je mezi boxery hezky rozšířená, skoro každý pes ji má a skoro každý majitel vám řekne, že je to normální!!! že je normální, když pes na stáří ochrne?! že je normální, že pes má páteř srostlou?! že je normální, že pes, který má v roce lehkou formu a jde s tím do chovu má ve dvou, třech letech stupeň 3,4 a přesto se na něm bez výčitek chová dál?!
Opět ale platí, že je to nemoc dědičná a že se s tím dá v chovu něco dělat, kdo tvrdí opak, měl by se dát na rybičky!!!
 
  A co s tím?! Když už tedy koukáte na rentgenové snímky a dochází vám, že váš kamarád není zdravý jako řípa?!
Tak já  jsem se díky tomuto "prozření" začala více zabývat tím, co psovi sypu do misky...Očividně se dá zdraví podpořit kvalitním krmivem, dřívější superpremiové granule nahradila holistická Acana, s vyšším podílem masa a Cedrikovo kulhání eliminovala. Kloubní výživa je u nás samozřejmostí od dvou let věku psa. Kvůli spondylce jsem omezila Cedrikovo aktivity, nejsem magor, abych riskovala jeho zdraví na obranách. Bohužel pes to nechápe a protože byl od mala na fyzickou i psychickou aktivitu zvyklý, musím najít něco jiného, něco, co ho bude bavit a neoddělá mu to zase ty nohy.... To mohu udělat já jako majitel.
 
 Co ale mohou udělat chovatelé, jakožto tvůrci moderního boxera? Mohou se vzdělávat v oblasti genetiky a zdraví, mohou se začít zajímat o všechny tyto neblahé projevy degenerace, které naše zvířata postihují. Mohou nechat svá zvířata vyšetřit a tím vyselektovat z chovu psy nezdravé. Téma je to skutečně velice aktuální !!!
Musí myslet hlavou a srdce někam zahrabat, alespoň při výběru krycího psa či feny do chovu! Nesmí krýt vším a všechno, co se jim dostane do "zwingru". Fena nemusí mít ani jednou za život štěňata!!! A už vůbec ne pokud je nositelkou genetické zátěže, ať už dyspazie, nedostatečnosti srdce, neschopnosti přirozeně porodit nebo agrese ke štěňatům, protože to už je projev degenerace!!!
Pokud se nic z toho nestane, z boxera - dříve služebního, aktivního a pracovního psa se stane neživotaschopné plemeno.
 
Mé poděkování patří všem chovatelům, kteří  se této hrozné vizi  snaží zabránít skutečně zodpovědným chovem.
 
 

Vzpomínky na nohu:

Tak s nohou to nakonec dopadlo dobře. Cedrik se z toho po týdnu dostal a noha už ho nezlobí (ťukám, ťukám). Ale nepochybuji, že za to vděčím i kvalitní kloubní výživě, na které je bohužel závislý. Píšu bohužel, ale ve skutečnosti to tak neprožívám, prostě jí potřebuje, tak jí dostává a je v pohodě:-)
A jak to nakonec bylo s těmi minerály? Hledala jsem dlouze , předlouze jiné granule, ale nenašla nic, co by mě oslovilo natolik, abych objednala 15kg pytel a pevně věřila, že psa zachrání. A tak jsme zůstali u Happy Dogu, který Cedrikovi vždy vyhovoval a vlastně stále vyhovuje (soudě dle lesklé srsti, zdravé kůže, pěkných bobků a super kondice). Přídavné minerální tablety jsem nakonec Cedrikovi žádné další nekoupila (po domluvě s veterinářem). Ono to bylo hlavně tak, že jsem si uvědomila, že ke kloubní výživě bych psovi trvale podávala další chemii a když jsem si vzpomněla na to, jak Cedrik do 1 roku téměř nežral, všechno mi to zapadlo! Změna na kosti  mohla pocházet právě z toho nešťastného-nežravého období, kdy se Cedroň vyhýbal misce obloukem! Mé boje s ním v tu dobu připomínaly Waterloo, prostě to všechno selhávalo a já do něj nedostala zhola nic!  Nejsem sice odborník, ale když jsem tohle veterináři řekla, domluvili jsme se, že Cedrika budu pozorovat a když kulhat opět začne, bude jasné, že minerály potřebuje a prášky hned nasadíme. Ale Cedrik nekulhá !!!! Takže to musím zase zaklepat :-)

Jak jsme marodili s nohou:

 
25.8. 2010 ........... Jsme zpátky........... od pana veterináře. Tento týden jsme měli trávit v Kunžaku, na letním výcvikovém táboře. Místo toho jsme však jeli max. do Pcher, k panu doktorovi. Cedrik totiž začal kulhat a kulhal tak moc, že se panička psychicky  připravila na dysplazii lokte...
A jak to vlastně začalo? Vrátili jsme se z tábora, týden se flákali, nic nedělali a hle, najedou pes začal kulhat. Ale kulhal nenápadně, ale zato vytrvale na levou přední. Vždy jen po ránu, pak to rozchodil a pak byl celý den ok. Jeden den míň, druhý den víc, třetí den nic a čtvrtý den zase, sem tam šel po třech......Po týdnu bylo jasné, že se stav nelepší a je to pořád stejné. Proto nebylo, co řešit. S těžkým srdcem jsem zrušila svou účast na táboře, na který jsem se celý rok těšila:( a objednala psa na vyšetření.
 
Pan doktor Cedrikovi prohmatal nohy přední i zadní, řekl, že musíme udělat  kompletní rtg pohybového aparátu i páteře kvůli spodyloze. To bylo v neděli, ve středu - dnes nastal den D.
Cedrik měl naordinovanou hladovku a normální dávky pohybu, jako by nic. Zatímco pes vesele kulhal lesem, za míčkem, za klackem, za kamínkem...já nevesele bloumala po internetu a psychicky se připravovala na dyplazii loktů, kyčlí a artrozu k tomu. Přečetla jsem pár článků o DLK a nově nabytími znalostmi se trochu uklidnila, ale ne dost, abych nepřestala uvažovat o změně plemene (v mém okolí počet nemocných boxerů jasně převyšuje ty zdravé)...
Smířená s DKK4/4, DLK4/4 a spondylozou 4, naložila jsem v 20:30 Cedrika a jeli jsme na rentgen...
Pan doktor dal Cedrikovi sedaci, načež se mu Cedroň odvděčil poblinkáním ordinace žaludečními šťávami...Pak ale konečně usnul a focení mohlo začít:-)
A jak jsme skončili?! Nad očekávání dobře!!! Jiní by takovýhle výsledek asi nepotěšil, ale já byla štěstím bez sebe:-))))
Kyčle má Cedrik dvojky....Lokty.......chvíle napětí.....jedničky!!! Hurááá, já čekala odštěpky a artritidu a ony jsou ty loktíky v relativní pohodě! Příčina kulhání je nakonec jinde, v uvolněných kůstkách, které si Cedroň někde natáhnul, pravděpodobně, když klouzal po nové plavoucí podlaze. A protože se mé katastrofické vidění neuskutečnilo, můžeme dogtrekkingovat, cvičit, no vlastně dělat vše, co jsme dělali do dneška. Jen obrany vyškrtneme z Cedrikova diářku kvůli spondyloze, která se vyšetřením odhalila.
A protože všechno zlé je k něčemu dobré, pan dotor Cedrikovi na jedné vyfocené kosti zjistil nedostatek minerálů, na který by se asi bez toho rentgenování jen tak nepřišlo. Takže tu máme vápník-fosfor-želatinu-vit. D v tabletkách a pomalu, ale jistě změníme granule...jen nějaké najít :-(
 

Jak bereme dogtrekking...

Přesně si pamatuji, jak jsem někdy v roce 200? otevřela Svět psů a tak byl článek o Osamělém vlku, kterého myslím pořádal Monte Kvasnica. Koukala jsem na to a říkala si, co to je? A nějak mi to nic neříkalo, tak jsem šla louskat inzerci.
O nějaký čas později jsem našla další psí časopis a tam byly fotky z nějakého krásného a ještě k tomu horského dogtreku, mokré skály a na nich řetězy, vlhko, kapradí, mech a navlhlí longaři a TO mě naprosto dostalo! A dodnes si pamatuji, jak jsem si vzdychla, že nemám nikoho, s kým bych chodila, takže jsem zavřela časopis a přestala o DT snít. Ale abych byla upřímná, nedalo mi to a aspoň v myšlenkách se k těm obrázkům ze závodu vracela…semínko bylo zaseto.
A už ani nevím, jak se to stalo. Cedrikovi bylo něco přes rok a já si řekla, že je mi to fuk, že nemám parťáka, že kdybych měla celý život prosedět na zadku a zoufat si, že tím nic nezískám a bylo.
Od té doby, co jsme se rozhodla pro dogtrekking jsme se seznámili s mnoha super lidmi, se kterými se scházíme na akcích i na soukromých výletech a samozřejmě na internetu. Vůbec v tom nejsem sama, jak jsem si zpočátku myslela, že budu.
A nejdůležitější je, že celodenní výlety, štreky a treky vám a vašemu psu otevřou novou dimenzi vašeho vztahu. Už tak pevné pouto se ještě prohloubí, když spolu absolvujete něco, jako je dogtrekking. Ani se to nedá postat, o čem to všechno je, jak se to dohromady prolíná, všechny ty zážitky, vaše láska k psovi, se kterým docházíte do cíle a radost, že jste to zvládli. Potom si prohlížíte fotky a vzpomínáte a těšíte se na další tůru.
Ale je fakt, že tohle se dostaví až po…Během té cesty, ať už mokrým lesem v rámci 40km procházky, nebo po asfaltu na 75. kilometru spíš sami sobě nadáváte a přemýšlíte, proč jste se vlastně hlásili. Určitě si odpřísáhnete, že už nikdy a přitom sami moc dobře víte, že hned, jak se vrátíte domů a stáhnete fotky, zandáte si diplom do desek, že téměř okamžitě se začnete těšit na další výlet. A než se pes stačí po treku vyspat, už má zabaleno minimálně na nějaký 40km výletík.
A co že můžete všechno zažít? Běhání po lese a hledání značky, která se někam ztratila je asi klasika, někdy se k tomu přidá tma a déšť. Taky si vyzkoušíte, že puchýře se dělají i těm, co si mysleli, že jejich nohy mají dar na puchýře netrpět. Zjistíte, že psychika je sviňa a že dělá hodně a naopak, když máte dobrou náladu, ubíhá rychle i ta nejdelší cesta.
A také si užijete pauzičky, ať už v hospodách, nebo na pařezu. Po cestě potkáte hodně lidí se stejnými sebevražednými sklony a zjistíte, že pivo je lepší, než ibalgin
A to není zdaleka všechno. Možná se ptáte, co na to pes?! Tak ten vesele ťapká a táhne za ostatními. Po cestě ho civilní obyvatelstvo obdivuje a to mu dělá dobře (a vás se poptá, co že je to za psí výstavu, že je tu tolik psů, pak vás polituje a zařadí do škatulky “šílenec“).
Když zastavíte, radostně se vyválí v suchém listí a bivak si užije též, protože vám zabere celou karimatku i se spacákem a až na pár kilometrů před cílem, když už jsou všechny zajímavé fenky na míle od vás, pak se teprve začne ohlížet po místěcku k relaxaci (ač vám sebral spacák atd. přeci jenom je nevyspalý).
Zatím mě, v druhé polovině treku, vždycky napadlo, že skutečně miluju svýho psa! Tohle ale víte i bez DT, ovšem po absolvování 100km se ta láska zase o kus zvětší a určitě je to vzájemné! Takže jestli přemýšlíte o tomhle druhu aktivity, jděte do toho, ztratíte maximálně čelovku nebo mobila někde na modré turistické, a naopak tím hodně získáte.
PS: od jisté doby jsem přečetla i zpětně všechny články by Monte Kvasnica a naprosto nechápu, jak ho někdo může neznat

Něco ze starého webu:

Všechno je jednou poprvé...

28.12.2007

Všechno je jednou poprvé a Cedrik si dnes opravdu toho svého poprvé užil až až:)))

Kdo čeká nějaké extra vyprávění plné romantiky a budoucích štěňátek, ten bude jistě zklamán, Cedří poprvé se týkalo naprosto jiné oblasti psí existence:)

Vyrazili jsme do lesa a jelikož Cedrik začal opravdu hrubě dorážet a skákat mi až na hlavu, dostal vynadáno a už už ležel na lopatkách, chvilku jsem ho nechala vychutnat si tu potupu a až pak ho vypustila. A zabralo to, mohla jsem si konečně začít užívat klid a pohodu, nikdo mi nerval rukávy atd.:)))

Cedrik se někde zapomněl, asi čuchá...A už se řítí z křoví. Vypadal nadšeně, dohnal mě a cupitá po cestě. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ale na zádech měl něco bílého, asi sníh, protáhnul se pod zasněženou větví  a teď je takhle odekorovaný...Po deseti minutách měl Cedrik ten sníh, i po oklepání, na zádech stále....A tak jsem ho zastavila, došla a prozkoumala.

Zjištění následující: Nejedná se o sníh:)))) To už podle toho smradu nee. Je to něco jako pomazánka, droždí, ale smrdí to jako vyčichlá mrtvola...Má to opravdu pomazánkovou konzistenci, barva světlá, mírně nažloutlá, opravdu je to jako drožďová pomazánka ze školky:))) Ale! Ale: V drožďové pomazánce bývá cibulka a cibulku na sobě Cedroň rozhodně nemá...No prostě mi chlapec přichystal překvapení. Celý kohoutek, až do půlky zad měl opomazánkovaný. Takto kosmeticky zdokonalený Cedrik se začal nakrůcat a baletit pyšným mimochodem po lesní pěšince...A já za nim supěla a představovala si pomstu, která ho čeká...:))))

Ještě, že na mě neskákal, že mu bylo vyčiněno už ze začátku procházky, kdyby si tohle do mě otřel...

A tak jsem doufala, že aspoň potkáme nějakého psího kamaráda, že si to Cedrik otře do něj:))) Ale bohužel, nikde nikdo.

Domů jsme se dostali poměrně brzo, pomazánka zatím ztuhla, vytvořila aromatickou pomádu, a tak byl Cedrik deserve to be absolutely vydrhnut. Jen o tom ještě nevěděl...

Takže, hned jak se za námi zaklapla vrata, čekala ho jeho historicky první koupel, porvé vydrhnut psím šamponem, poprvé kartáčován kartáčem na podlahu:))) Poprvé...Podle toho to tak vypadalo, nebýt na vodítku a ještě na stahováku, už bych ho neviděla, určitě by se vyvlíknul a utekl aspoň na Ural....Hoho, tak jednoduché to nebylo, panička se pojistila a Cedrička musel vydržet jak mydlení, tak splachování:))))

A teď tu chodí a smrdí, pomazánka, nebo, co to vlastně bylo, už není. Cedrik ale smrdí psím šamponem...Fuj, to je humus.  

Takže dnes: První vyválení se + První koupel

A teď se mi pokusil vylézt na klín, asi chce něco připsat...O tom, jak je život krutý a nefér:)
 

Děsivé důkazy Cedří inteligence

03.02.2008

O čem bude toto vyprávění? O nečekaně děsivém, ovšem ne tak čerstvém objevu...

To, že je Cedrik nečekaně bystrá množina chlupů, slintů a ospalek, to je všem jasné. To, že je Cedrik nejen bystrá, ale i často dumající entita, to možná taky.

O důkazech Cedro-inteligence jsem přesvědčována každým dnem, ne-li hodinou.

Už jako malé štěňátko se vyznačoval docela podivnými zvyklostmi, mezi ně patřilo například bleskové a téměř okamžité pochopení i sebekomplikovanějšího (nově učeného) cviku...Už tehdy mi bylo TOTO podezřelé. Moje podezření rostlo a utvrzovalo se...Cedrik také vyžadoval, jako malé štěně, cvičení pokudmožno nekonečné, když odmítal opustit plac, plenty, cvičák:)))) Ocitl-li se na volno, na cvičák se vrátil, okupujíce plac, odmítal jakoukoliv poslušnost, která by snad vedla nebo mohla zapříčinit jeho odvlečení směr domov...

Doma, konečně doma...Tady je to také velice zajímavé...Ale Cedrik zde propadá pasivitě a své kousky soustřeďuje jen na schovávání (konzervování) vepřových uší v mém šatníku, o pár měsíců později si zvládne sám zabalit, a tak má připravená všechna latexová zvířátka hezky na hromádce, před tím, než opustíme Kladno a vyjedeme na LVT...

???!!!

Dnes mě zase dostal, množina chlupů opět nezklamala:

Od Zanzíka jsme dostali veliký pytlíček, plný psích dobrot...A jak to Cedroňovi chutná. Ale má to jedno ALE: Cedrik VÍ, že pamsky dostane jen za odměnu a že se jich bez mého svolení nesmí ani dotknout, přesto, že nejsou schovány a množina chlupů by na ně bez problémů dosáhla...Takže, co udělat, jak dostat pamlsky a přitom nebýt prozrazen??? Jak se zmocnit pytlíku a nevydat sebemenší zvuk (padajícího věšáku například)? Jak se vyhnout mému hněvu???

Napadá vás něco? Protože Cedrika napadlo téměř dokonalé řešení...A přitom úplně prosté řešení...

Celou věc zvážil a než bys řekl švec, už VEDE k již dřívě zmíněnému objektu své touhy mou MATKU...Postaví se před objekt (postará se o to, aby bylo jasné, že mu jde jen a jen o támhleten batůžek...že v něm je to, co chce) a udělá: "HmHmHmmmmmÁhhhhh". Přidá staršlivě nešťastný pohled...Matka neodolá a pár bobulek mu dá, jen tak, aby nebyl chudák...Cedrik zvítězil... Dostal pamlsky, aniž bych o tom věděla...Tajně nakradl a přitom je v tom nevinně...

Mělo to jen jeden háček. Lidský faktor selhal, Cedrikův komplic mi vše prozradil. Ale i tak mu to prošlo.

:)))

Cedrik má třetí narozeniny!

23.01.2009

24. ledna to budou tři roky, co se v Dobřichově u Kolína narodilo zlaté štěně s bílými znaky. Na tenhle den jsme netrpělivě čekaly (já a mamka) a otravovaly chovatele telefonáty s jediným cílem: zjistit, jestli se to užžžž narodilo:) Volaly jsme neustále:)

Nakonec jsem odjela se spolužačkami na Boží dar lyžovat. 24. mi volala mamka, že vrh je na světě a že je tam pejsek prý jako byl náš Erik. Bylo mi jasné, že pes jako byl Erik už nikdy nebude, že takový pes se už nenarodí a že štěně co je jako on určitě není jako on... Prostě se narodilo štěňátko s bílými znaky na čumáku, bílým znakem na šíji a bílou špičkou ocásku. Štěně bylo zlaté a byl to kluk.Zbytek vrhu byl bez znaků, až na jednu zlatou fenku. Začalo mi to v hlavě šrotovat. Bylo jasné, že do chovu by byla lepší fenka bez znaků, taková tam jedna byla. Ale fenka se znaky je zase lepší na výstavy, bílé znaky jsou v dnešní době žádané, přestože je standard nepovažuje za nijak důležité. Taky tam byli další dva kluci. Černý (žíhaný) pejsek s malinkými flíčky na hrudi a taky jeden zlaťáček, i on bez znaků. Poslední se narodilo to znakaté štěňátko, o kterém mi mamka řekla, jako o prvním. Tímto okamžikem jsem jezdila na vleku usilovně dumajíc o štěněti. Sjezdovky jsem sjížděla plně soustředěná na úvahy o svém budoucím psu. Fenku? Pejska? A když pejska, tak jakého? Se znaky? Bez znaků??? A co čuba? Co ta neznakatá? A co když bude fena hezká a bude jí škoda neuchovnit? A když bude v chovu, budu mít kde odchovat vrh? Nebyl by nakonec lepší pes? A když, tak jaký???

V noci jsem se budila ze spánku. Věděla, že tam někde ve světě je moje štěně, jen musím přijít na to, které to je. Nakonec jsem se v myšlenkách vždy vracela k dobřichovskému vrhu, což nic neulehčilo, protože šest štěňat je šest štěňat a kterému dát přednost? Bylo jasné, že si vyberu, až budou nějak vypadat, až budou větší. Ale i tak jsem se bála, že si třeba vyberu špatně anebo, že mi to méééé  štěně někdo vyfoukne...Možná to někomu přijde šílené, ale já si tak taky připadala. Nakonec jsem se rozhodla nechat to osudu. Zbývalo jen čekat až bude vrh starší a pak si vybrat podle exterieru a povahy. 

Ale i tak jsme to nevydrželi a vyrazili do Dobřichova. Štěníkům bylo cca 14 dní a já si řekla, že dám přednost tomu černému pejskovi a taky fence se znaky, z nich si pak vyberu při další návštěvě. Zuzka Kosinková dala fotky štěňat na internet a k těmto dvoum prckům připsala reserve:) Ale moje noční můry pokračovaly a já skutečně nevěděla, jestli toho černého pejska nebo ne...Dilema vyřešila paní Šubrtová, od které jsme měli Eríčka. Poradila mi ať si vezmu toho zlatého se znaky, kterého viděla na webu CHS. A skutečně, na další návštěvě se mi tenhle kluk líbil a tím to bylo vyřešené. Navíc neměla znakatá fenka vybarvené spojivky, takže ze hry vypadla a dilematům byl definitivní konec:)

Jen doufám, že nikdy nezapomenu ten Cedrikův pohled, když jsem si ho vzala do rukou a koukala se na něj. V první řadě jsem se koukala po spojivkách a v druhé mi došlo, že se na mě to malé, 25 dní staré štěně dívá tak klidně, laskavě a přitom nenuceně, že v tom musí něco být.

A to už bylo před třemi roky! Ze štěněte z vrhu C je teď pes 62 cm vysoký a 32 kg vážící. Momentálně hlodá svou narozeninovou kost a chlemtá narozeninový vývar. A zítra dostane druhý narozeninový dar a to hovězí srdce (od paničky ze srdce)! A když ho neseženu, tak aspoň kupu kuřecích srdíček:)) 

 

Zážitky s Cedrikem...
TOPlist