Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

                                                CEDRIK Z DOBŘICHOVA

Dogtrekking

Dogtreking Krajem Karla Hynka Máchy :

Protože jsem hodně dlouho nebyla nikde a ani jsem nic dlouhou dobu - několik let - pořádně nenapsala:-)

Nejprve vás ale musím upozornit, že jsem nebyla s Cedrikem, ale sama samotinká jsem vyjela do Mšena (tedy sama bez jakéhokoliv psa, jen s Aničkou a Bonnietou de lux Bíglos)...Cedrik by totiž asi sto kilometrů po té dlouhé pauze neušel a i když jsem ho testovala na 35km výletě, který sice ušel, ale na log se netvářil a jeho nožky se už naťapaly dost.

Protože jsem věděla, že pojedu bez Cedrika, vypsala jsem sos zprávu na dogtrekové forum, respektive nabídku, že někomu vyvenčím na longu pejska… No…a…Nikdo se nechytal, což mě nechávalo chladnou, bo jsem tušila, že se to samo udělá…nějak J Znáte to, jak něčemu necháte volný průběh a pak se ukáže, že to bylo to nejlepší, co jste mohli udělat J  I to se stalo!!! Nechala jsem všemu volný průběh a ti nahoře mi poslali nejlepšího dogtrekingového psa, kterého jsem si mohla přát!!!

Pár dní před Máchou mi prostě napsala Jana Pačesová, kterým přebývala mladá kříženka Tara a hned jsme byly domluvené! Tara se pak ukázala, jako skutečný poklad a právě díky takovému pejskovi se i ten nejtěžší či nejdelší trek dá ujít v pohoděJ

A protože dogtrekaři jsou veselé kopy, byl vyhlášen meeting v převleku. Téma letošního čtvrtečního meetingu bylo „povolání“ … A já měla utkvělou představu, že na něj musím jít v sárí :-D I rozhodla jsem se tedy, že půjdu za bollywoodskou hvězdu, půjčila si jedno krásné sáríčko od sestřenky, sehnala květinu do vlasů, zabalila si krosnu, jídlo na dva dny v lese, smradlavý crossový botky, kabelku –k tomu sárí -  a jelo se!

 Věcí jsem měla jako vždy velice mnoho a to jsem prosím jela bez psa! Cesta rychle utekla a šlo se na věc…Čtvrtek je vždy den přijížděcí, do base kempu se najíždí odpoledne až v noci a meeting bývá od 21:00…Bylo hodně času na přípravu J Já měla to sárí, ale jako hvězda jsem moc nevypadala :-D, pak jsem tam měli pár sestřiček, hajzlbábu, žebračku, piráty, veterináře…. a servírku se zaručeně nepančovaným rumem…Hádejte, kdo vzbudil v tento nemilý prohibiční čas největší ovace? Ano, Anička coby servírka!!! Bohužel, jak jí na tu flašku s „rumem“ každý šahal, ten čaj uvnitř se napěnil a bylo po překvápku…uznejte samy, dáte si paňáka a on je to čaj, naštěstí měla ještě „vodku“ a voda se napěnit nedá :-D Po meetingu nám ještě Gwen pustila fotky, takovou rekapitulaci všeho, co se událo, protože dogtreking slaví letos 10 let od prvního závodu v ČR !!! A Cedrika jsem na nich viděla hned několikrátJ

 Zábava pokračovala bujaře jako na každém dogtrekuJ Tedy aspoň my si jí udělali, někteří, začíná jich být docela dost, se asi zbláznili a začali chodit brzo spát, neví, že se dá juchat i trekovat ve stejném víkendu! Asi chtějí podávat výkony a být na to jaksepatří ready! To my se na to….Hezky pít, zpívat a tancovat pokud možno a kdo by čekal, že to to sárí vydrží, tak se plete :-D Sárí ze mě spadlo, nevím, jak to ty hérečky v Bollywoodu dělají, že z nich nežuchne dolů a že v tom ještě zvládají trsat!!!

 No, ale protože nejsem nezničitelná, tedy jsem, ale tentokráté jsem nebyla, šla jsem spát a ráno v šest vstávala, vzala si psí věci, Taru a vyrazila na krásných 90km Kokořínskem…Bylo to nejlepší, co jsem mohla ten víkend udělat!!!

Vyrazily jsme s Tarou do polí, prošly první dědinu a už jsme byly v lese a už stoupáme, předbíhají nás rychlí běžci a já sundavám mikinu, je teplo… Tara je výborná, její páníček nás před chvílí předběhl a ona za ním táhne, ale nijak nesmutní, prostě jde a vypadá, že by ho sice ráda dohnala, ale když ne, tak se nezblázní. Krajina je nádherná, hned jak to šlo, vynořily se z lesa skály a já si přijdu jako v pohádce, srdíčko se tetelí štěstím a to je teprve začátek treku!

Jsme na druhé kontrole, před hospodou Nostalgická myš. Docházíme tam s dalšími trekařkami a mnohé další potkáváme. Po pauzičce se jde dál a celá krajina je pořád na jedničku, včetně počasí, sluníčko svítí, nebe je modré jako dlouho nebylo. Ve vesničkách je to samá roubenka s muškáty v oknech a jabloně u cest jsou plné jablíček! Celý trek podle toho vypadá J Cpu se jablky a Tara je má tuze ráda též, semtam nějaké slupne nebo se s ní o to svoje podělím a hned jí to vždy nakopne tak, že by snad běžela! A  skutečně, celý trek vydržela jít rychlejším tempem a pořád hezky tahala.

 Celou dobu se s někým potkáváme nebo míjíme, ale tak akorát…Další velký sraz s ostatními je bufet na kozí farmě, od tama je to kousek na kontrolu, takže ten bod mnoho trekařů vezme za občerstvovačku a pauzovací místo… Je tam krásně, jen já trubka si místo piva jdu podrbat kozla Matěje…Kozel Matěj je super zvíře, velice milý a mazlivý, skoro až psí kozel….celou dobu mě pak doprovázel ….jeho kozlovský odér :-D

 Tara je nejhodnější na světě a i když jí před čumák skočí pár slepiček, nevšímá si jich! Za odměnu si může sníst další jablíčko a také jí slíbím toust, pořádně si zapauzujeme zase až na živé kontrole, na cca 45. km. Už jsme na hradě Houska, chtěla jsem to stihnout za světla, že když je to ta brána do pekel, ale nakonec sluníčko zapadlo přesně před hradem. Ten západ, ty barvy, ta příroda, vše dokonalost sama, nejkrásnější a nejvelkolepější! Ale najednou byla tma a já stála před hradem a neviděla rozcestník….bububu, že by ho nějaký rarach schoval? Neschoval, fakt, že tam bylJ Dál nás čeká cesta potmě, moje super nesvítící čelovka se snaží a já už se těším na ten 45. km. Houska byla 43.  a Tara se dožadovala svého toustu! Ten bude na kontrole, vysvětlila jsem jí, ale najednou mi přišlo, že už by jsme tam měly být a Greňo s Poníkem (naši kontroloři a občerstvovači) nikde. Tak jsem si sedly na zem před čísi garáží a udělaly si pauzu, Tara sežrala toust s goudou a já si natáhla nohy…sedíme, trávíme, odpočíváme a najednou čelovky ! A kolik kamarádů se to blíží! Hotový dogtrekařský houf. Na nic nečekám, vyskakuju a jdu s nima. V 6,7  se to lépe táhne J A jak jdeme, najednou někdo zahaleká z pole před námi a oni to jsou kluci! Poník a Greňo a živá kontrola !!! Jupí, není to fatamorgana a my si sedáme na lavice, každý dostane deku, pivo, polívku, chleba se sádlem, svařák z griotky, přidat polívku, a pak ještě jednou a Tara obléká obleček… a tak si tam  hezky unaveně dřepím asi hodinu…Takovéhle super živé kontroly jsou skvělé, přesně v půlce a navíc se tam potkáte s kamarády, ať už pořadately nebo spolutrekaři. Ale že mi byla zima, v polích byla už i rosa a já byla utahaná, šlo se bivakovat. Někde jsem četla, že nejlepší je zabivakovat za půlkou, z hlediska psychiky je to dobrý manévr…Podle mě je to jedno, prostě, když se vám chce spát, jděte si najít místo na bivak, půlka nepůlka, vždy máte ještě celou sobotu a neděli ráno! A my šly na kutě…Hezky jsem došla do lesa a našla si tam krásný plácek. Kolem to svítilo čelovkama, i ostatní tu bivakují, les je suchý, teplý, přívětivý, protože nejlépe se spí v listnáči na listí. A tohle byl přesně ten typ lesa, ve kterém jsem loni na Otovi vydržela spát do 9:30 :-D Letos jsem se krotila a přemluvila se vstát po osmé. A byla to zajímavá noc! Celou dobu kolem nás poměrně blízko chodily srnky, běhal nějaký cizí pes a cinkal známkami na obojku a semtam se z polí ozval bujarý smích – to z živé kontrolyJ  Ráno nám kolem hlavy projel traktor a to už bylo znamení, že asi máme vypadnout a zase špalat dál. A my šlapaly a jaké hezké ostré tempo jsme měly. Cestou jsme ušly kus poli a loukou a už jsme zase v lesích plných skalisek a pohádkových míst. Tam nás došel Hanz a Ančí a společně pokračujeme do vesnice na oběd…Sedneme před hospodou a zakládáme tak velikou dogtrekařskou kolonii…ostatní, co nás tam došli se přidali a sedíme a okupujeme předzahrádku hospody, jako vždy :-D Pivo, kofola, bůček se zelím a knedlíkem Taře také chutnal (ten bůčekJ)…Pak se dobýváme do cukrárny, aby toho nebylo málo, ale asi o nás slyšeli, tak si preventivně vzali dovolenou a svůj podnik zabarikádovali a dorty schovali :-D Takže se vracíme zpátky do té první hospody a pokračujeme palačinkou se šlehačkou a ještě odpočíváme. Dál jdeme společně s Hanzem, Ančí a Petrem, který nás se svými acd dohnal právě tam. Já jsem hrozně přejezená a asi po 15 km je nechávám jít a sama si sednu ke skále a užívám si to tam. Tara nevykazuje žádné známky únavy, prostě jakoby zrovna vyrazila. Ale jedna věc se přeci jenom změnila…Když někam odejdu, čůrat, přesnějiJ, chce jít za mnou a kníká, že nemůže, že je přivázaná u stromu a musí hlídat krosnu – krosnu, co smrdí po kozlovi Matějovi :-D Je to prostě miláček !!!! Myslím TaruJ

 Takže jsme se zase ocitly v lese samy a do další hospody už nepůjdeme, chci totiž stihnout slavné Pokličky za světla- Bohužel nestihly jsme to, setmělo se kus před nimi, takže jsem si je musela prohlídnout na internetu J Ale to už jsme asi posledních 7km před cílem…Běžíme do cíle, tempo stále stejné a to svižné, alespoň v rámci 90km možností! Čelovka svítí, jako když nesvítí, ale to nevadí, jsme totiž ve Mšenu a do kempu to máme už jen symbolický kousek! A v 21:00 dorážíme do cíle.

 Sedám na zem, sundavám krosnu, povídám si s ostaníma, mám radost a jsem happy, že jsem mohla být dva dny v tak nádherném kraji, jakým je Kokořínsko…Pro Taru si přichází panička a já na ní spustím chvalozpěv, jaká je Tara skvělá holka, šikovná, poslušná, milá, hodná, přátelská, veselá, dokonalá J

Vše bylo perfektní….Opět nádherný zážitek!

A jako bonus ještě stihnu teplou vodu ve sprchách. Pak se sedí v hospodě a zpívají se country písničky u kytar, a i když si nikdo pořádně nepamatuje texty, užíváme si to J

Ráno vyhlášení a ještě společný oběd v restauraci v Ráji. V Ráji – nomen omen, vařili dobřeJ A pak následuje stejný scénář, jako vždy, když se přejím – jdeme lozit do kopce :-D Ještě dáme výlet kolem Obří hlavy a Žáby a podobně. Domů se vracím plná zážitků!!!

Díky všem !!!

PS: místo toho protivného J na konci vět jistě správně tušíte smajlíky,které se si z wordu nezkopčily, potvory :-)

 


Tato sezona zdá se být nějaká neakční:-)

Ano, je to tak. Kvůli povinostem jsem nemohla jet na trek dřív, než v květnu. A tak, když nastal den D, vyrazili jsme na Jednookého :-) To už je "let", prostě se mi zdá, jako by to bylo hrozně dávno a ono to bylo teprve v květnu:-)

Jednooký by byl nádherný, bohužel jsme ho ale nedokončili, bylo tak hrozitánské horko, že se Cedrik rozhodl nepokračovat a řekněme, že i já byla upečená a věděla, že pokud vám pes zaleze pod pingpongový stůl a po hodině a více odpočinku stále odmítá pokračovat v treku, asi je mu skutečně veliké horko...A tak jsme to zabalili, musím ale říct, že zbytečné to nebylo, prostě jsme si užili páteční den, pozdravili pohlednicí pár našich kamarádů - Kukačku a Jackieho Chana :-D  a ujasnili si, že Cedrik ve svém věku nemá nějaké 35 stupňové vedro zapotřebí :-)))

A dál už jsme nikde nebyli, jen jako neúčastníci na Šeráčkovi, ze stejného důvodu, vedro bylo, bylo vedro...A vedro a hory se s Cedrikovým přesvědčením už aspoň rok neslučují :-) a já mám to zvíře ráda, ráda , ráda, a tak jsem si Šeráčka užili jinak, jako turisti, co chodí do Ramzové na ledovou kávu a zpět, to byl nás vrcholový výkon...Nutno ovšem podotknouti, že ačkoliv jsme nestartovali, moc jsme si to užili, lidičky i Jeseníky, jak vás mám ráda a děkuju za hezký víkend !!!!

No a to bylo všechno, více nás čeká zase až na podzim :-)

Jinak teď nějak ani není čas podnikat žádné velké výlety, ale ono se to určitě k lepšímu obrátí :-) A protože je jisté, že horské dogtreky jsou krásné, ale pro Cedrika už trochu nepravé-neoříškové, chtělo by to toho dalšího pejska...Pořád o tom uvažuju, co a jak a na dnešek se mi zdál tak hroznej sen o tátovi, že nevim, jestli toho dalšího mikro psa (mokro fenku na treky, to by mohlo stačit), vůbec někdy přivedu :-( Ale seknout s DT??? Nikdy !!! Chodit bez Cedrika?! Možné, ale kdo ho bude doma hlídat??? Ale to už si tu jen filozofuju a dumám :-D Ne, sem patří tento smajlík: :-/ Tak...surprise


Rekapitulace DT sezóny 2011:

 
cool Jo, to byla sezóna! Cedrik uťapkal 4 longy! Šlapky, Krušnohorák, Šeráka a Otíka Pavla, taky šel jeden mid - Krkonoše:-)
Taky jsme se nechali poprvé odklidit z trati, coby odpadlíci a sice na Oravě:-) Na Oravě měl taky úplně poprvé problém s nožkama. Takže...protože Cedrik vypadal na Oravě otráveně,  byl tedy doma, když jsem jela do Košic, na Stezku a na ťapák...Pak ale zase na jedničku vystřihnul Otu Pavla, takže není jasné, co bude s jeho DT kariérou dále:-)
Uvidíme, uvidíme, zkusíme zase nějakého longa...vždy se dá jít na dva bivaky a nebo se nechat zase odklidit:-) a upřímně, to, že jsem ho nechala doma a odjela si sama na treky mu asi zlomilo srdce, takže teď když vidí postroj, je rád a těší se, je rád a těší se, že jde taky a že nemusí zůstávat doma.smiley
 
A pozor, pozor!!! CEDRIK A MOJE MALIČKOST PANIČKA máme za sebou tři DT sezóny:-) Toto letí a těch kilometrů...ani nechci pomyslet:-) Škoda, že se všechny reportáže nezachovaly a zmizely v propadlišti internetu...No jo, ale pořád máme Rajče (a Rajčata kamarádů:-) plné dokumentace:-) Ještě, že tak! cool
 
 

Ano, ano!!!! Jsem zoufalec a neaktualizuju, takže tady je pokus o nápravu:
ORAVAAAAAAAAAAAAAAAAAAA 2011:
Orava byla fenomenální, proto si zaslouží, abych překonala svou lenost a sepsala poznatky:-)
  • Cesta autem, i ta sebevzdálenější cesta, není pruda (cesta vlakem u záchodků- jako vždy- pruda je).
  • Ztratit telefon ještě v ČR a vyrazit na Slovensko bez něj přivede vaše blízké k infarktovémnu stavu.
  • Na dogtrekkingu se nemusí chodit spát a povinný bivak s country kapelou by měl být všude:-)
  • Na dogtrekking je optimální vzít si s sebou minimálně dva litry hruškovice, pokud jí nemáte, jistě vás spasí pohostinní místní a zaručeně se vám potom lépe půjde:-)
  • Bláto je věčné!
  • Minčol je vysoký.
  • Sehnat na Slovensku halušky je jako koupit v Japonsku  českou žemlovku.
  • Pivo se Spritem je dobré a rozhodně je to pivo:-)))
  • Živé kontroly jsou nejlepší.
  • Bloudit je na Slovensku normální:-)))
  • Jít spát, když se paří do 4 do rána, je zločin:-) co na tom, že druhý den vstáváte v 7 na druhou etapu?:-)))
  • Nechávat si otevřený stan za silného dešět je blbost největší.
  • Předpokládat, že bude v létě léto je hloupost, vždyť může být 12stupňů:-)
  • Zapomenout si ve stanu čelovku není moudré.
  • Čvachtat v blátě a padat do něj po zadnici je velká legrace.
  • Dogtrekking je kynologická nirvána a Slovensko je mu zemí zaslíbenou:-)
A teď jak to probíhalo:
Ve čtvrtek jsme se s Cedrikem vydali na zastávku, podstoupili mega přestupy a dojeli až do Pardubic, kde nás nabrala Barča a jelo se do Chrudimi, kde nás nabral Peťa a jelo se na Oravu!
Cesta tam ubíhala přímo skvěle, zpívali jsme Nohavicu (šplouchy, šplouchy) a ještě za světla jsme dojeli do Oravské Lesné, na místním SK byl základní tábor.
Stavíme stany, posloucháme rozpravu a já jdu kolem půl 1 spát. Prší a já až u stanu zjišťuju, že jsem ho jaksi taksi zapomněla zapnout, takže má sice vodní sloupec 10 000 , ale i tak je v něm potopa...hahahahahahaaaaaaa (zoufalý smích !!!!!!!)
Ráno vyrážíme na cestu, čeká nás 56km. Jdeme a jde se dobře, je sice vedro, ale cesta hezky ubíhá a až na malý zádrhel na polské hranici (nevěřim, že mám lézt dolů ze Sedla a čučim každých 5 m do mapy) se jde skvěle! Cestou potkáváme hodně trekařů, sloveských a českých. V tom přijde déšť a padají kroupy, v zastávce autobusu potkávám Monču s Denym a společně se po dešti vydáme do první hospody dne - Na konci světa:-) Sedáme na pivo, ostatní se taky trousí nebo už tam dávno byli, nebo tam dávno přišli a stejně tam ještě dlouho budou:-)
Dál se jde taky dobře, v další hospodě se pokoušíme vydyndat halušky, ale jaksi je nikde nemají a jaksi ani nikde nevaří! Sedíme a hledíme, pijeme pivo a v tom se objeví Pobouchanec a je vysmátej jako lečo a přidává se k našemu pivnímu dýchánku. V tom se objedví druhý Pobouchanec a Viktor a už sedíme a veselíme se všichni. Poté nás čeká dlouhý úsek po rovině, 16km kolem přehrady. Jdem s Mončou, Cedrik je šikovný, Denyho nechce sežrat.
Dorážíme na živou kontrolu, jsou tu kluci - Hannnz a Viktor, dostávám piva (ale fakt nejsem alkoholik, abyte si nemysleli) a občerstvení a je mi dobře:-) a nikam už se mi nehce, ale musíme to doklepat. Čeká nás dlouhý stoupák, jak jinak, lezem bahnem. Kluci jsou před náma, před Lesnou nám utíkají a my s Mončou dorážíme do cíle kolem půlnoci. Následuje všeobecná pohooooda, krmení psa, uspání psa a veselí a křepčení a juchání v rytmu country:-) Spát se jde až ve 4 ráno a v 7 hodin se vstává na druhou etapu:-)
Ráno je hnusné, je mokré a deštivé, počkáme až se trochu vyjasní a  vyrážíme. Jdu s Cedrikem směr lesy a Cedrik jako vždy všechno očuchává a courá se, tak nám ostatní mizí z dohledu. Následuje super bahno úsek, jdem s Míšou a Benem+Lexim. Potkáváme Honzu s Karamelkou a Matějem (není to pes, je to bratránek:-) a společně zjišťujeme, že jsme se ztratili a že ani  nevíme, kde jsme na mapě:-Dhahahaaaaaa!!!!! Nabíráme velké zpoždění a nakonec se nacházíme a docházíme někomu na dvůr, tam na nás vyběhnou domorodci  a už do nás lijí hruškovici a chtějí nás zvát na gulášek a že prý nás pak odvezou do Lesné a že u nich můžeme klidně přespat:-) Zní to líkavě, ale nemáme nárok, před námi je ještě mnoho km. Statečně odoláváme a vyrážíme do Zázrivé, kde je kontrola. 
Cestou do Zázrivé mám velice dobrou náladu, jelikož jsem měla tu hruškovici:-D Cedrik vypadá, že toho má plný kecky, ale Matěj před ním začně běhat a Cedrik si hned přijde jako na obranách a je hned je veselejší a jeho veselý hlasový projev zlověstnější, chce kousat, hahaha. A už jsme v Zázrivé! Jsou tam i holky midařky, nechávají se odvézt, že to nestíhají za světla. Já vim, že to taky nestíháme a že nemám baterku! protože jsem dement a mám jí ve stanu!  Nakonec ale budu spasena a baterku mi půjčí Honza. V Zázrivé si dáme pizzu a jdeme po krásné proflákané hodině až dvou dál, na Minčol! Ještě než vyrazíme, vidíme jak dědinu opouští Hannnz s Viktorem, kupují si balonky (v Zázrivé je zrovna nějaký haluškový festival s cukrovou vatou atd.) a přivazují si je na batohy, směju se od ucha k uchu, když vidim vrtulník a létajícího jednorožce.
Lezeme, lezeme, jsme poslední, všichni jsou před námi a já mám docela blbý pocit z Cedrika, protože kulhal, zase to rozchodil, dokonce tahal jako bejk. Potkávám stádo krav, Cedrik je chce sežrat, krávy se nechtějí nechat a už na nás chtějí vyběhnout, ale bača je zahání a úsměvem a že prý nás chtěly napadnout (krávy jedny!). Jsem přesvědčená, že na Minčole je kontrola, živá a že se nechám odvízt, Cedrik totiž všude sedá, lehá, staví a hrabe si pelíšek na bivak. Je to hodně demotivující, sice tahá do kopce, ale nesmím zpomalit nebo se zastavit, protože pak hned lehá a nechce jít dál. Jsme ale v pustině a musíme se dostat dál, aby pro nás mohl někdo přijet. Matěj má stejný názor na věc. Takže se domlouváme, že se necháme odvízt spolu, ale on ani já nemáme telefon :-///
Nakonec vylezeme na Minčol a voláme z půjčeného Honzova. Pořadatel Peter říká, že nás nemůže od tamtaď zachránit, že musíme dojít až na tu kontrolu (na Mimčole není, můj chorý mozek si to nějak sám vysnil). Kontrola je prý jen hodinu vzdálená a  já se teda raduju a vybíháááááám a na K6 přicházíme až po třech hodinách :-)) tento psychologický manévr byl určitě lepší, než aby nám řekl že je to 3 hod cesty od Minčola. Jdeme tedy dále, cestou padám do bahna a ještě dvakrát stavíme na výměnnou pauzu - vybalujeme jídlo a všechno možný, pátý přes devátý tláskáme a zapíjíme to izostarem a slivovicí:-) Už je tma, svítíme si a pak plašíme medvědy zpěvem (aspoň teda já)...Když dorazíme na K6, sedneme na silnici a čekáme na Petera, nakonec se necháváme odvéz všichni, 10km před cílem!!!! Takové jsme ........Ušli jsme 86km?! Cedik byl velice přešťasten a já byla ráda, že druhý den nekulhal. Každopádně dostal na další long volvo, byl na dovolené u tety Martiny a na Havinošlap jsem si půjčila jiného pejska (taky jsem pochopila, že Cedrika miluju a že je to muj miláček, i když někdy otravuje neustálym značkováním, válením se v trávě a neochotou táhnout, když zrovna potřebuju, ale pořád je to můj brouček a s ním se jde prostě nejlíp:-)
 
No, takže takto skončilo naše oravské snažení!  Bloudění z nás vysálo dost sil a ztratili jsme dost času, nastala hromadná krize a hromadně jsme odpadli, přesto to byl ale nádherný long a trasa byla na jedničku!!!!!!!!
Když jsme přijeli do cíle, křepčení zase pokračovalo, další kapela, bylo to perfektní a spát se zase šlo až ráno ve 4 :-)
 
Díky všem za tak neuvěřitelně dokonalou atmosféru, všechny vás miluju a Oravu miluju taky, je to krásný kraj!!! Díky pořadatelům za péči, trasu a zázemí! Dovi za rok:-)

ŠLAPANICE  2011:

 
Tak jsme se přihlásili na trek Moravským krasem a jelikož zima byla dlouhá a plná trekových absťáků, krosnu jsem měla zabalenou už v úterý a ve čtvrtek jsme s Ančí, Broňkem a klukama vyrazili směr Brno.
Cestě předcházela šílená pouť autobusy a metrem s Cedrikem, krosnou, stanem a dalšími veledůležitými věcmi, bez kterých to nejde Vtipně jsem si na tu cestu vzala kapsáče - kapsáče jsou bokovky, bokovky a bederák přehnaně narvaný krosny = docela hezky odřený boky, nojo, chybama se člověk učí :-))
Na Střížkově končila první etapa našeho putování, tam nás nabrala Andy a vyrazili jsme směr Šlapky! Do základního tábora, ZKO Šlapanice jsme dojeli za světla, ubytovali se ve stanu, poslechli rozpravu a ráno hurá na start.
 
Ráno jsme vyrazili po pořadatelském značení vstříc 87km. Značení bylo super, nikde jsme nebloudili, jelikož šipky byly skutečně skoro všude. V poledne jsme byli někde na 28.km, s ostatními trekaři jsme se srazili v Olšanech na obědě. Cedrik si zoufal, že -jakovždy- nedosáhne na hárající Bertu, zatímco já jsem se cpala obědem. A to cpaní mi vydrželo celý trek:-)))
 
Pak si dlouho nic nepamatuju, už je to skoro měsíc:-)).....Hm, hm, hm....šli jsme, já rvala Cedrika od háravých čůrků - klasika....Počasí nám přálo, jaro bylo v plném proudu...hm, hm,hm, další vzpomínka: Chce se mi umřít, jsem hotová a doufám, že konečně sednu u další občerstvovny, to se ale blížíme na 50. km, je asi půl osmé večer a jdeme s ostatními. V hospodě padám na zadek a jelikož je obsluha pěkně nechutná, nic si stejně nedám:-))) Před 50. km jsme se ještě potkaly s Jitkou a erdelkou Megi, ta taky hárá, ale narozdíl od Berty, není v nejlepším, takže se Cedrik nechová jako psychopatický smyslůzbavenec, omezuje svoje vášně na kvalitní tah a smutné kvíkání:-) Domlouváme se, že bychom mohly zkusit společně zabivakovat (pokud by se Cedrik neuklidnil, zabalila bych se a šla dál), holt jsem nějaká zhýčkaná a samotné se mi bivakovat už nechce, háravka-neháravka. Taková jsem tyranka!!!
 
V hospodě na 50. se ale potkáváme s vícero zničenými trekaři. Už předtím jsem se dozvěděla, že někde na 55. km začínají jeskyně a že jedna je průchozí, je na trase a dá se tam krásně spát...Nevěřím, že bych se tam dobelhala a jsem odhodlaná to zapíchnout hned, jak to půjde.
Prý, že hned za vesnicí se zabivakuje, prý, že hned v lese, prý že to jsou dva km:-))))))) říkal Hanz, ovšem když jsme se za ním s Jitkou rozběhly, najednou bylo jasné, že ty dva km už uběhly a my pořád jdeme, najednou bylo jasné, že když je nalevo stráň a napravo stráň, že tam se spát nedá a že když je napravo skála, už jsme sakra na tom 55.! A já už myslela, že umřu, Cedrik mě dotáhnul až do Kostelíku - té mýtické jeskně, byla skutečně na trase, trasa vedla přímo jí. A skutešně to za tu námahu stálo, byla to krása!!! Klenba jeskyně téměř gotická, klid a prostoru habaděj.
 
Další krásný úsek byl před námi - Býčí skála, o které jsem četla v mnoha archeologicko-záhadologicko knihách, kterým vždycky uvěřím, takže bych i věřila, že tam straší, ovšem byla jsem tak hotová, že mi to bylo úplně šumák. Po cestě bylo ještě pár jeskyněk, fakt nádhera  a a a a už jsme před supermarketem a snídáme :-) Zpátky v civilizaci!
 
Je zajímavé, že první den jsem šla sama a moc si z toho nepamatuju, druhý den jsme šli s Jitkou+Megi ,Hanzem+Peddy a Ondrou+Agisem a to si pamatuju docela dobře, možná to bude i tím, že první den u mě začíná být kritičtější, než ten druhý...Ovšem nejkritičtější je, když se šíleně, ale opravdu nehorázně šíleně přežerete, dáte si polívku, půllitr kofoly, hlavní chod a lívance a lattté...To vše před stoupákem, do kterého vás pes netáhne, protože ví, že háravek se na vodítku stejně nezmocní, tak co by se nažil:-)) Cedrikova pomsta a moje nenažranost zapříčinila několik kufrů v kopci, který né a né skončit.
 
Pak se to stalo, skončil!!! A to už jsem se potkali s Mončou+Denym a Alčou+Nýwou a už se nás nezbavili až do cíle:-) Těsně před šlapanickým cvičákem se mi uděl žralok na mé botce...Správné načasování, zbývalo jen 250m do klubovny zko:-)
 
A to byl konec našeho pochodu...Jelikož jsem nepoučitelná, přecpala jsem se podruhé, Cedrik zbaštil svou prérijní Acanu a pak jsem šla spát. Nechtělo se mi, ale taky se mi nechtělo mrznout. O masáž se opět postaral Cedrik, když mi v noci šlapal po obličeji.  
 
V týdnu se mě v práci ptali, proč mám na obličeji tu modřinu. Odvětila jsem, že se mi po obličeji prošel pes...
 
Moc děkuju všem kamarádům za společnost, Ančí a Broňkovi gratuluju k skvělému času a umístění!!!!! A samozřejmě jim dlužím  pohár za nejlepší přepravní služby v dějinách dogtrekingu! :-)  
 
 
 
Bylo to prostě skvělé zahájení sezóny!!!!
PS: Ráno při venčení jsem Cedrika pustila, aby si po dvou dnech na vodítku protáhnul tělo. Začal šíleně lítat, skákat a dorážet, tu energii jsem mu záviděla:-)
 
 
 

Bludná Psice po Jizerkách 2010

To jsme si zase krásně protáhli nohy!!! Ve čtvrtek jsme se vnutili Žufrikům do autíčka a s nimi vyrazili vstříc novým zážitkům a také  desítkám kilometrů, které protkávaly nová a krásná místa!
V pátek jsme startovali po sedmé ranní, vycházeli jsme do krásného počasí. Sluníčko vydrželo svítit až do večera a protože bylo krásně, hospůdky na trati vysloveně volaly: "Pojď a sedni si na zahrádku"   A prože mi bylo od čtvrtečního meetingu jasné, že půjdu na pohodu a možná i na dva bivaky, volání hospůdek jsem vyslyšela a přežírala se téměř každých 10km. Cedrik se tímto způsobem dostal k masíčku z uzeného vepřového kolena, chlebíčkům, rohlíčkům a podobně:-) A také jsme se v hospůdce na vepřovém koleni sešli s Jitkou a erdelkou Meginkou, se kterými jsme pak šli až do cíle! Děkujeme holkám za společnost, protože jsme si hezky popovídaly o výcviku, aportech, obranách, stopách, chovu a výstavách, agilitách, no prostě o  psech, erdelech i boxerech a všem možném. Také jsme se bez problému shodly na devítihodinovém bivaku na 45. kilometru a do cíle jsme došli v sobotu v sedm večer. Ušli jsme 82,5km:-)
Na trase byly živé kontroly, polívka, chleby se sádlem, ovoce, švestičky, čajíček!!! No paráda!!!
Další nádherné překvapení bylo na vyhlášení, když jsme dostali diplomy s našimi fotkami z trati!!! Prostě do dokonalosti dotažená akce!
Fotky najdete na Rajčeti .
Co se trati týče, cesty vedly nahoru i dolů, v lese to bylo samý nádherný balvan a horský potok, lezli jsme kolem dvou jizerských vodopádů, prostě nádhera!!!
Děkujeme pořadatelům za super zážitek, Žufrikům za dopravní servis:-) , Sandře a Kukačce za srandu v hospůdce,  Monče a ostaním za záchranu Cedrika, když odešel ze zazipovaného stanu a jal se mne vyhledati do Prezidentské chaty, (kde jsem fakt byla) děkujeme Jitce a Megí za společných 60 a možná i víc kilometrů :-) a také Psovi Jírovi za tuhle úžasnou fotku:
  
TOPlist